Takto si většina lidí představuje programování. Psaní kódu, jímž vzniká aplikace nebo software. To se ovšem děti v mateřských a základních školách určitě učit nebudou. Informatika, ač se to v očích mnoha lidí nezdá, není jen o psaní kódu. „Nechceme vychovávat armádu programátorů. Naším cílem je naučit děti myslet a řešit základní algoritmické úlohy. Děti se mají v podstatě naučit vytvářet postupy řešení. Nástrojů k tomuto účelu je mnoho. Začíná se s jednoduchými programovatelnými roboty v mateřských školách. Což si představme jako hračku, u které můžeme bez počítače pomocí tlačítek ‚naprogramovat‘, jak se má chovat,“ upřesňuje vedoucí týmu autorů učebnic informatiky Jiří Vaníček. Tyto učebnice mají sloužit právě učitelům k tomu, aby se sami měli o co opřít, když budou nové učivo do svých tříd zavádět. Momentálně se projekt testuje na 70 českých školách a pokud se osvědčí, měla by se výuka programování a robotiky stát standardem na všech školách v roce 2020. A jak tedy výuka informatiky, programování a robotiky u dětí probíhá? Jednodušeji, než byste čekali. „Na prvním stupni základních škol (přičemž výuka je cílena na žáky 3. až 5. ročníku) si děti hrají s robotickou stavebnicí; nejčastěji k tomu využíváme LEGO. Díky tomu, že žáci stavějí různé roboty a dávají jim sady jednoduchých pokynů, podporují rozvoj svého informatického myšlení a tvůrčích schopností,“ přibližuje Vaníček. Největší rezervy v tomto přístupu mají školy na druhém stupni základní školy. Při výuce se pracuje na principu aktivní práce, objevování, nalézání odpovědí a se zapojením tvůrčích aktivit. V rámci programování pak už žáci zvládnou i pokročilejší příkazy např. v programovacím jazyku Scratch.
O programování v opravdovém jazyku může být řeč až na středních školách. V rámci výuky se mohou studenti učit programovat v Pythonu nebo základy robotiky na platformě Arduino. Žáci – programátoři konstruují roboty, dálkově řízená vozidla, domácí automatizační zařízení atd. „Děti, které učím, začínají tím, že naprogramují jednoduchý semafor a ten potom každý dle svého tempa vylepšuje. Jak výuka postupuje začínáme využívat různé senzory pro datalogging a tím se nám propojuje informatika i do dalších přírodovědných oborů. Děti mají práci s těmito nástroji rády, protože ihned vidí výsledek své práce. Vidí něco, co reálně funguje a dokáží si tak informatiku spojit s něčím praktickým. To je pro ně obrovská motivace,“ uzavírá Hana Šandová, učitelka informatiky z Gymnázia Jana Keplera v Praze.
