Tisíce lidí potřebují každoročně dárce ledvin. Ochotný dárce z rodiny ale není vždy kompatibilní. Proto má smysl hledat vzájemné kombinace dárců a příjemců. Řešení, které není nejlepší, nebo které je nalezeno pozdě, přitom znamená, že zemře někdo, kdo zemřít nemusel.
Zapojení informatického myšlení na straně organizátorů dárcovského systému vedlo k rozpoznání problému a posouzení jeho řešitelnosti: teoreticky by mělo být možné řetězec transplantací sestavit. Může například nastat situace, kdy bratři Dijkstrovi ani sestry Hopperovy nemají kompatibilní ledviny. Jsou ovšem kompatibilní křížem: Zdravý pan Dijkstra může darovat ledvinu nemocné paní Hopper a naopak.
Následná spolupráce s informatiky vedla ke kvalitativnímu zlepšení situace. V praxi se daří nacházet řetězce ještě delší, a to mnohem rychleji, než kdyby se měly hledat ručně. Nejde přitom až tak o výpočetní sílu stroje. Podstatné je, že se podařilo najít efektivní algoritmus.
Řetězové transplantace již několik let probíhají i v ČR. Detailní informace najdete na stránkách Center for Computational Thinking.
Dan Lessner, blog Učíme informatiku
