Balení školní brašny je předběžné načítání (nebo spíš nakládání) do pracovního úložiště. Organizace jogurtů v lednici podle data spotřeby je prioritní fronta. Telefonní linka fungující i při výpadku proudu ukazuje redundanci a nezávislost selhání v návrhu. Některé příklady jsou tak jednoduché, že kvůli nim opravdu není třeba studovat informatiku.
Podobně jednoduchým příkladem je pipeline v jídelně. Nikoho snad ani nenapadne neseřadit „nějak rozumně“ výdej táců, příborů, polévky, jednoho z hlavních jídel, ovoce, sklenic a nápojů, aby strávníci mohli postupovat pěkně v řadě a nevráželi do sebe. Čas od času ovšem narazíme na situaci ekvivalentní, mimo známý jídelnový kontext — a organizace se změní v chaos.
Nebo jiný příklad: znáte někoho, kdo potřeboval změnit uspořádání zásuvek v komodě? A přehazoval jejich obsah, nebo prostě zaměnil celé zásuvky? Když si s přáteli v řadě podáváte polínka na topení (nebo knížky), abyste je efektivně přestěhovali, ovšem přátel přibývá, kdy už se vyplatí vytvořit další, paralelní řadu? 
Tyto triviální příklady ukazují, že se informatické principy najdou i v doslova každodenním životě. Čím je situace jednodušší, tím spíše ji zdárně vyřešíme i bez znalosti informatiky. Podobně i hmotnost cihly z úlohy „cihla váží kilo a půl cihly" zjistíme bez znalosti rovnic. Vybíráte si k zaplacení nákupu opravdu nejvhodnější pokladnu, nebo jen tak odhadujete? A z pohledu obchodníka: naplníte regál intuitivně, nebo přijdete s robustnějším řešením? A co teprve organizace skladu? Čím je řešený problém rozsáhlejší, tím více se vyplatí chytrá řešení.
Dan Lessner, blog Učíme informatiku
