Martina Ptáčková je studentkou mezinárodních vztahů a evropských studií. Mimo to ale také čtyřnásobnou mistryní světa v kick boxu a úspěchy zaznamenává i v disciplíně hand to hand combat, ve které získala medaile jak na evropském, tak světovém šampionátu. Jak ve svých sportovních odvětvích pracuje s technologiemi? A jaké místo v nich má informatické myšlení?
Setkala jste se už s pojmem informatické myšlení?
Ano, trochu. Ve škole. Na střední škole jsme měli informatiku. Přijde mi ale, že výuka informatiky na školách, tak jak si ji z té doby pamatuju, je nedostatečná.
Co jsme tehdy dělali?
Hráli hry na počítači. Přišlo mi, že je učiteli jedno, hlavně, že má od nás klid. Netvrdím, že se to tak děje všude, ale taková je bohužel moje zkušenost. Mám za to, že právě v předmětu informatika by se měl klást na informatické myšlení daleko větší důraz. Je třeba, aby měli žáci možnost v hodinách zjistit, co to vlastně znamená. Co si pod tím představuju já? Informační připravenost. Schopnost orientovat se v počítačovém světě, ve světě technologií. V dnešní době se bez počítačů a technologií neobejdeme. Potřebujeme o něm něco vědět.
Učil vás někdo přemýšlet tímhle způsobem? Myslet jako informatik, umět najít problém, analyzovat ho, najít možná řešení, vybrat to nejvhodnější pro danou situaci a aplikovat ho.
Nemůžu říct, že tímhle způsobem. Obecně vzato, myslím si, že předměty ve školách by měly být lépe strukturované – je to samá teorie. A praxe, třeba i možnost něco samostatně analyzovat, jde mimo žáky. Šlo to i mimo mě. To, co jsem nedělala sama, jsem se nikdy nenaučila.
Věnovala jste se nějak víc technologiím? Používáte některé cíleně?
Ničemu speciálnímu. Používám počítač, notebook, telefon. Takové ty věci, které člověk používá dennodenně, má je pořád u sebe, protože řeší pracovní a osobní věci. Ale jinak to není nic zvláštního.
Jakým způsobem jako sportovkyně plánujete své tréninky a organizujete si čas?
Všechno si plánuju papírovou formou. Nevyužívám k tomu digitální technologie. Všechno si píšu a zaznamenávám do notýsku. A pracuju i formou nástěnek, kam si připínám důležité věci. Plánovat si program je pro mě náročné. Je složité rozdělit si čas mezi tréninky, školu a osobní život. Většinou si vyberu, jaké aktivity jsou ten týden nejdůležitější, ty si zapíšu, a pak je rozdělím do jednotlivých dní, na jednotlivé časy. A tak dál. Používám barevné štítky, pastelky, barvičky – kterými si odděluju prioritní úkoly. Kreslím si k tomu obrázky a značky, abych se k tomu mohla vrátit a nezapomněla na to. Je to systém, ve kterém se vyznám prakticky jenom já. Když se na to má podívá někdo z rodiny, když třeba potřebuju ověřit termín, nevyznají se v tom. Ale má to svou logiku, jen je potřeba ji objevit.
S jakými technologiemi jste se při sportu setkala?
Jsou to opět ty běžné. Skórovací tabule, technická časomíra, počítače, které jsou důležité při bodování. Potom třeba i různé videokamery, na které se nahrávají zápasy, aby se následně mohly analyzovat chyby a poukázat na věci, které člověk může zlepšit v dalších zápasech.
Jakým sportům se věnujete?
Závodně dělám kick box a hand to hand fighting, to je určitá obdoba MMA. Běhám překážkové závody nebo vojenské běhy. A rekreačně – všechno možné, od plavání, až po to, že si jdu zahrát tenis nebo se potápím, šnorchluju. Jaké technologie využívají trenéři a sportovci v odvětvích, kterým se věnujete? Když vezmu své a bráchovy trenéry, používají hodně mobilní telefon. Zápasy se dají díky nim rychle a dobře nahrávat. Existují i aplikace na zpomalení pohybu. Člověk si nahraje sportovce a vidí jeho pohyb zpomaleně. Pak se dá vypozorovat, jak by mohl zlepšit techniku a strategii. To jsou tedy různé aplikace. Pak taky upozornění a budíky. To všechno se řeší přes telefon. Máme i elektrické časovače, to je taková speciální siréna na měření času. Tréninky se nahrávají hlavně při individuálních hodinách, ale děje se to i při skupinovém tréninku. Aplikace zpomalující pohyb se nejčastěji využívá právě individuálně. Když trénují všichni, v tělocvičně je celý tým, nahrává se všechno na foťák, telefon nebo na kameru. Nahrává se celá skupina najednou. Pak to společně všichni analyzujeme. Komentujeme všichni jednoho po druhém. Je to ale dost nepřesné.
Jak se člověk dostane na závody, jak získá možnost uspět? Vybírá si takové svěřence sám trenér?
Člověk musí projít kvalifikací. Když je dobrý a má na to předpoklady, trenér se ho zeptá, jestli by chtěl zkusit menší závod. Když mu to jde, vezme ho na větší závod. Když jste dobří, postupně šplháte po žebříčku až se dostanete na evropské nebo světové poháry. Od klubových závodů, přes mistrovství republiky a mezinárodní závody se můžete dostat až na mistrovství světa, když to klapne.
Jakým způsobem jste se v minulosti učila pracovat s technologiemi vy sama? Zajímá vás tahle oblast?
Myslím si, že by bylo potřeba, aby se člověk mohl dozvědět víc informací, i prostřednictvím dalšího vzdělávání a nějakých workshopů. Ráda bych měla možnost si všechno vyzkoušet sama. Ráda zkouším nové věci. Ráda se učím.
Proč si myslíte, že je právě takový přístup důležitý? A proč by mělo, podle vás, mít prostor informatické myšlení ve vzdělání?
Myslím si, že dnešní svět je hodně postavený na technologiích, děti by měly mít možnost zjistit, na jakém principu fungují. Co to či ono vůbec je? K čemu se to používá? Myslím si, že na mnoha školách tohle chybí, taková je aspoň moje osobní zkušenost. Lidé pak nevědí, jak mají při tom, co dělají, přemýšlet, aby se dostali k dobrému řešení. Potřebují se naučit formulovat problémy, najít řešení, logicky to uspořádat, tedy dát do logické formy, aby tomu sami porozuměli. Je to důležitá dovednost, kterou by měl člověk zvládat. Lidé se pak umí lépe vypořádat s problémy, lépe si organizují čas a myslím si, že pak taky lépe dosahují i svých cílů.
