Dita v roce 2014 spoluzaložila neziskovou organizaci Czechitas, která vzdělává ženy a děti v digitálních dovednostech. Členka prestižního žebříčku Forbes 30 pod 30 říká, že je třeba motivovat děti, aby neztratily zájem o informatiku. Více v rozhovoru pro iMyšlení.
Organizace Czechitas se aspoň zpočátku věnovala především ženám. Kdy jste se rozhodli vzdělávat také děti?
Přišlo to velmi krátce po tom, co se naše organizace rozrostla a znásobil se počet workshopů na stovky. To bylo v roce 2015/16. V té době nás oslovil Microsoft, že by s námi chtěl udělat projekt Akademie programování, který bude zaměřen na vzdělávání učitelů a dětí. Volba budoucího povolání začíná velice brzy, takže nám to přišlo jako velice dobré rozšíření našich aktivit i mimo ryze ženské workshopy.
Jak jste začínali? Jaké kurzy jste dělali?
Začínali jsme se základy programování. Nejčastěji v programovacím jazyku Scratch. Ten je na začátek ideální. Je jednoduchý a děti hned vidí výsledek svého snažení v podobě pohybu postavičky. V podstatě si jen tvoří jednoduché animace na počítači a u toho, aniž by to věděly, se učí programovat. Dnes už děláme s dětmi všechno možné. Velmi oblíben je náš kurz „Robotí invaze“, kde si děti programují nejrůznější roboty, legoboty, ozoboty. S pokročilejšími a staršími dětmi už děláme náročnější navazující workshopy. Například náš velmi oblíbený lektor Štěpán Bechynský s dětmi programuje nejrůznější měřidla všeho druhu. Naposledy si děti vyrobily v Arduinu měřič čistoty vody. To je vlastně i velmi dobrý příklad toho, jak umí informatika pronikat do ostatních předmětů jako je fyzika nebo biologie a další, a dělá je podstatně zajímavější.
Děláte i dětské tábory. Jak probíhají? Není Vám líto držet v létě děti u počítače místo toho, aby běhaly venku?
Naše příměstské tábory jsou postaveny tak, že děti dělají všechno možné. Například se pohybují ve virtuální realitě, programují v různých jazycích nebo si hrají s ozoboty. Snažíme se také do každého tábora zařadit nějakou hru, která se dělá venku bez jakékoliv technologie s nepřímou vazbou na programování nebo logiku. Většinou jsou to kolektivní hry, kde musíte vymyslet řešení nějaké logické úlohy. Nechceme děti za každou cenu držet u počítače. Každá aktivita musí být vyvážená.
Máte pro děti ještě jiné aktivity než příměstské tábory o prázdninách nebo víkendové workshopy?
Dříve jsme dělali jen tyto dva typy akcí. Bohudík nám přestaly dostačovat, a tak jsme museli vymyslet něco dalšího. Zejména na nás „tlačili“ rodiče těch dětí, které už prošly workshopy nebo příměstským táborem, že chtějí jejich znalosti ještě rozšiřovat. Proto jsme na to navázali dětskými kroužky, které děláme po celý školní rok. Dále v některých regionech třeba spolupracujeme s některými firmami a děláme program pro děti jejich zaměstnanců. Variant toho, co můžete pro děti dělat, je mnoho. Rozhodující je najít nadšené děti, ochotného lektora a partnera, který akci finančně podpoří.
Jak se díváš na vyučování informatiky na školách?
Asi nelze říci nic obecně platného. Školy mají dnes velkou volnost, jak předměty učit, takže si myslím, že jsou školy, kde se informatika učí výborně, a školy, kde ji učí tak, jak se učila ještě když jsem na základní škole byla já. Asi jako v každém oboru je to o lidech. Buď sledují trendy nejen u nás, ale i ve světě a hledají cestu jak. Nebo hledají překážky, proč to tak nejde. Musím ale říct, že máme mnoho úžasných učitelů, kteří dětem dávají všechno, co umí.
Zmínila jsi, že se na některých školách učí informatika, tak jako když jsi byla na základní ty. Vnímáš to jako problém?
Děti určitě musí umět pracovat s dokumentem, tabulkami a podobně, to jako problém nevnímám. Co je špatně, že je to roztahané do celé základní školy a ty šikovnější děti, které s počítačem s rodiči i bez nich pracují, tak ty to nebaví a ztrácí o informatiku zájem. Proto jsme tu také my, abychom jim ukázali, jak může být informatika zábavná, a to nejen pro kluky.
To znamená, že doplňujete školní systém vzdělávání?
Asi by se to tak dalo říct. Ale nejsme to jenom my. Těch iniciativ je celá řada, které se snaží dětem ukázat, jak může být informatika zajímavá. A bude jich víc a víc, dokud se školní systém nezmění. Já ale samozřejmě chápu, že změnit osnovy nějakého předmětu je náročné. Musíte všechny proškolit a naučit některé učitelé zcela nové dovednosti. Troufnu si ale říct, že vzhledem k tomu, kolik je aktivit pro děti v oblasti informatiky, je mezera mezi realitou a učivem je v informatice nejmarkantnější. Moc nevím o tom, že by se tolik aktivit dělo v jiných předmětech. Informatika je nejvíce dynamický předmět na školách, a proto je zde asi největší deficit školského systému. Snad ten vlak ještě chytíme.
Autor: Jan Schönbauer
