Ondřej Staněk je jedním ze spolutvůrců Ozobota a členem malé české pobočky Ozobot s.r.o., která zajišťuje vývoj robota a vytváří jeho nové verze. Jak se Ondra dostal k programování a k robotice? Proč jej právě programování tolik naplňuje?
Jste členem týmu společnosti Ozobot s.r.o. Můžete mi ji představit?
Ozobot s.r.o. je pobočka americké společnosti Evollve Inc., pro kterou děláme inženýring – vyvíjíme robota a zajišťujeme výzkum, kam se bude směřovat dál, co budou umět další verze robotů atd. Veškeré snahy ohledně výuky s Ozoboty a tvorby osnov vznikají v Americe v Kalifornii. V budoucnu se možná vydáme také tímto směrem a budeme podporovat i zdejší učitele a školy.
Před námi leží dva Ozoboti, můžete mi o nich něco říci? Jaké jsou například jejich funkce?
V ruce držím Ozobot Bit – první verze. Téhle verzi předcházela ještě nultá verze robota, která se lišila softwarem uvnitř. Uměl sledovat čáru a pohybovat se na ní, rozpoznávat barevné kódy, které mu říkají, jak se má navigovat v bludišti. Takže první princip, který jsme představili dětem, byl, že si vezmou fixu a nakreslí trať. Robot pak sleduje čáru, rozpoznává křižovatky a čte barevné kódy, na základě kterých vykoná nějakou akci – zrychlí, zpomalí atd. To je takový předkrok k tomu, aby se děti dostaly k programování.
Následně se tento robot vylepšil z hlediska softwaru – Ozobot Bit. Oproti původní verzi je programovatelný pomocí grafického programovacího jazyka v OzoBlockly. V tomto editoru lze snadno vytvořit program prostřednictvím bloků, které se skládají dohromady. Program se pak nahraje do robota bezdrátově z obrazovky počítače.
To je super, že to žák může vidět hned v praxi. Něco naprogramuje na počítači, nahraje program do robota a vzápětí může sledovat, jak se na základě programu robot chová.
Ano. Zároveň je vždy oddělený proces tvorby programu, proces nahrávání a spuštění, což odpovídá i procesu, jak se vytváří software. Nejdříve se naprogramuje, pak se zkompiluje, pak se nahraje a spustí. V tomto případě se děti učí si předem rozmyslet, co vlastně programují, protože ty kroky jsou oddělené.
Co může Ozobot u dětí rozvíjet, čemu může napomáhat?
Důležité je, aby dítě pochopilo základní kroky a pak pokračovalo těmi složitějšími. Proto máme bloky rozdělené do pěti kategorií. Dítě začne jednoduššími bloky, které řídí jednoduchý pohyb robota, a postupně pokračuje k náročnějším. V dalších kategoriích se dozví, jak fungují cykly, jak se používají proměnné a funkce. Ve 4. modu pak ukazujeme rekurzivní algoritmy, to už je spíš pro střední školy.
Využitelnost Ozobotů je tedy nejen u žáků základních škol, ale i u starších – například maturantů?
Ano, je to způsob, jak studenty seznámit s programovacím jazykem. Výhoda vizuálního programovacího jazyka je, že v něm se programování soustředí vyloženě na podstatu a na algoritmy. Problematika syntaxe – nezajímavá část programování - odpadá úplně. To je náš velký úkol, vysvětlit dětem, ale i učitelům, že vlastně syntaxe není na programování důležitá.
Jaký máte názor na současnou výuku informatiky na školách? Jaká by měla být náplň výuky v dnešní době?
K té první otázce, znám pár učitelů, které používají Ozoboty. Například Hanku Šandovou. Moc si ceníme, že Ozoboty prosazuje a fandíme propagaci robotů, ale i programování. Je super vidět, že i ve školství jsou lidé, kteří mají zájem sami učit s novými nástroji.
Co se týče náplně výuky, já bych byl rád, kdyby základní kurz programování byl přístupný všem dětem. Setkaly by se se základními koncepty programování a automatizace, věděly by, že existuje tento směr. Chápu, že ne každého programování zaujme a někdo je více směrovaný na humanitní obory. Škola by ale měla ukázat všechny možnosti. Děti by neměly být omezené pouze na jeden směr od útlého věku.
Kdy jste se Vy rozhodl pro programování? Co Vás motivovalo?
Začalo to, když jsem dostal první počítač v roce 1997 od dědečka. Na něm bylo možné programovat v jazyce Basic. Programování mě bavilo hned od začátku a děda mě v tom hodně podpořil a naučil mě, jak s počítačem pracovat. S programováním mi pomohla i moje maminka, má zkušenosti s IT ze školy. Další milník nastal, jakmile jsem prvně naprogramoval malý čip (mikrokontrolér) a uvědomil jsem si možnosti, které to otevírá. Že program, který člověk píše pro počítač, může běžet v daleko menších zařízeních. Tak jsem se dostal k robotice.
Začal jsem robotem, který detekoval okraj stolu, potom jsem vyráběl roboty sledující čáru. Sám jsem si začal navrhovat plošné spoje a schémata a osazoval součástky. Nakonec jsem došel k tomu, že bych rád miniaturizoval svého robota, který uměl sledovat čáru. A to se mi povedlo. V maturitním ročníku jsem s tímto robotem jezdil po robotických soutěžích po Evropě. V průběhu studia na Matfyzu, kde jsem studoval softwarové inženýrství, jsem začal spolupracovat s americkým investorem. Oslovil mě na základě videa mého malého robota. Potřeboval technické řešení pro svůj produkt – Ozobot. Začali jsme spolupracovat a následně jsme založili v Praze pobočku, která funguje už 4 roky a v současností zaměstnává deset programátorů a elektroinženýrů.
Co je podle Vás na programování zajímavé? Proč byste jej doporučil žákům?
Programování je zábava. A také krásné naplnění. Když si člověk představí, co všechno by dělal ručně a kolik by mu to dalo práce, když by nevyužil počítač. Programování ušetří čas a dává možnost spoustu věcí zjednodušit. Také jsou vidět plody vaší práce. Programátoři si snaží život zjednodušit vždy, vymýšlí prostředky, kterými opakující činnosti zautomatizují.
Co plánujete za novinky s Ozoboty? Jaká bude nová verze Ozobotu?
Připravujeme nového robota, který bude hotový příští rok. Tento robot bude mít stejné základní funkce, jako současný ozobot Evo, jen má navíc nějaké senzory. Velikost zachováváme. Je pro nás důležitá proto, aby se Ozobot vešel v pohodě na lavice. Zároveň pro tento rok připravujeme produkt pro školy, který usnadní organizaci výuky s roboty. Jedná se o software, díky kterému budou učitelé moci snadno organizovat lekce pro děti, vyhodnocovat výsledky atd.
Všechny produkty jsou uváděny na americký trh, kde sídlí mateřská firma a je to šité na míru přímo jejich vzdělávacímu systému. Prozatím v České republice ještě nejsme tak daleko, abychom řešili vzdělávání a komunikaci s učiteli, i když tu máme českou pobočku. O to více si ceníme, že tu jsou učitelé, kteří Ozoboty propagují na bázi dobrovolnosti.
Jaká je nejaktuálnější verze Ozobotů na trhu a co všechno umí?
Ozobot Evo. Má základní funkce jako starší verze Ozobot Bit, také je možné ho programovat, umí sledovat čáru a navíc jsme přidali senzory umožňující další funkce. Například dokáže na čáře detekovat překážku a na základě toho vykonat akci, překážku třeba objet. Má také daleko více světelných diod (LED), které je možné řídit z programu. Robot umí spočítat například počet překážek nebo křižovatek a díky zabudovanému reproduktoru říct číslo proměnné v angličtině. Ozobot Evo má také přesnější pohyb než starší verze. Další zajímavá funkce je bezdrátová konektivita s telefonem pomoci bluetooth (BLE), takže jej lze ovládat z telefonu a také bezdrátově aktualizovat.
Autor: Michaela Svobodová
