Filip Brukner a Jáchym Heroudek – dva studenti, kteří uspěli v soutěži Bobřík informatiky. Jak soutěž hodnotí a co pro ně informatika jako obor znamená? Položili jsme jim pár otázek.
Mezi účastníky Bobříka informatiky jste byli jedni z nejúspěšnějších. Připravovali jste se nějak na tuto soutěž?
Filip: Nepřipravoval. Bobřík informatiky je typ soutěže, na který se dá „připravit“ relativně složitě, a pokud to člověk potřebuje, tak téměř jistě nebude mezi nejlepšími. Dalo by se říct, že to je soutěž jen pro lidi s logickým myšlením odpovídající základům informatiky.
Jáchym: Ani já jsem se na soutěž nijak nepřipravoval. Myslím si, že na úlohy, které v ní jsou, se ani pořádně připravit nedá... Možná si můžete zjistit nějaké „fígly“, jak počítat profláknuté úlohy typu Na dvorku je x hlav a y nohou, kolik je slepic a králíků?
Co vás na soutěži bavilo, co byste naopak zlepšili?
Filip: Nepamatuji si na nic konkrétního, ale pamatuji si na problémy se zadáním některých úloh, kde se dalo zadání interpretovat více způsoby, ale to bylo spíše v předešlých ročnících. Obecně bylo docela přehledně určeno, co má člověk udělat a jak má vypadat výsledek.
Jáchym: Bavila mě srozumitelnost příkladů, přehlednost odpovědí a obecně "user-friendly" prostředí... Nic na zlepšení mě asi nenapadá.
Pamatujete si na nejtěžší úlohu? Jaká byla?
Filip: Nevybavuji si bohužel žádnou úlohu, s tím souvisí, že asi pro mě nebyla žádná "nejtěžší úloha".
Jáchym: Pamatuji si na jednu, nevím, jestli byla přímo těžká, ale každopádně mě zaujala. V zadání bylo, že ve městě je budova, která má půdorys osmiúhelníku, a čtyři kamarádi se u ní mají potkat. Každý z nich je u jednoho z protějších rohů, a každý vidí 3 různé stěny. Každá stěna je z jiného materiálu, a první kamarád vidí tyto tři, druhý tyto tři a třetí tyto tři, a vy máte určit, jaké tři vidí poslední kamarád.
Kolik lidí ze třídy se účastnilo Bobříka?
Filip: Přesné číslo nevím, řekl bych že kolem 5.
Jáchym: Byli jsme dva – já, a ještě jedna spolužačka.
Jak probíhá (probíhala) u vás ve škole výuka informatiky? Co jste dělali?
Filip: K průběhu a kvalitě výuky se nebudu vyjadřovat. Můžu pouze říct, že informatika ve škole mi dala dostatek znalostí pro „neinformatiky“ ohledně počítačů a základních funkcí či programů. Také můžu přidat, že obvykle jsem byl napřed a pomáhal spolužákům.
Jáchym: Na základní škole jsme dostali velice dobré základy ve všech běžných programech, jako jsou PowerPoint, Word, Excel, Malování, ale i psaní všemi deseti prsty a základy tvorby webů. Na střední škole jsme prohlubovali znalosti programování, například v jazyce Scratch, a jinak animaci a grafiku, což mně osobně velmi vyhovuje.
Co vás na informatice baví nejvíc?
Filip: Těžké odpovědět, informatika sama o sobě je velice obsáhlé téma a mnoho lidí má různé názory na hranice tohoto oboru. Vezmu-li v potaz pouze odlišnosti od matematiky, pak hlavně programování v imperativních jazycích. Když však přidám i matematiku, tak především matematické základy a informatická logika.
Jáchym: Baví mě, když mohu na počítači vytvářet něco, co buď slouží, nebo dobře vypadá, nebo třeba pobaví. :) U počítačové tvorby mám rád rychlost, s jakou ji mohu šířit mezi ostatní lidi.
Jak nejčastěji využíváte počítač a informační technologie?
Filip: K přístupu na internet. Dělám mnoho věcí – od těch, které potřebuji do školy, přes komunikaci až k volnočasovým aktivitám. Jediná hlavní společná vlastnost je nutnost připojení k internetu.
Jáchym: V převážné většině ke hraní videoher, potom k vytváření různých obrázků (to hlavně na mobilu).
Budete ve studiu informatiky pokračovat? Jak?
Filip: Momentálně studuji obor Informatika na FI MUNI, takže už pokračuji. Dlouhodobější plány zatím nemám.
Jáchym: Mám to jako možnost, ale ne jako plán A. Díky Bobříkovi a také díky členství v Mense ČR mám zaručené přijetí na některé vysoké školy se zaměřením na informatiku bez přijímaček. Ještě si to ale budu muset promyslet...
Už jste někdy zkoušeli programovat nebo kódovat?
Filip: Nikdy jsem neřešil nic výrazně složitého, ale už jsem pár věcí dělal jak do školy, tak i pro zábavu. Nejsložitější byly asi piškvorky.
Jáchym: Ano, ale jen velmi okrajově. Hodně jsem si oblíbil program Scratch, ve kterém jsem například udělal hru na styl Pac-Mana, kde jeden náš nejmenovaný profesor pojídá učebnice španělštiny :D A můj mladší bratr (10) má necelý rok OzoBota, takže občas pomáhám jemu s programováním přes tablet.
Pomohl vám Bobřík v rozhodnutí, co budete jednou chtít dělat? Co byste vlastně chtěli dělat?
Filip: Bobřík informatiky ani žádná jiná soutěž nikdy netvarovaly moje pole zájmů a působnosti. Soutěže jsou stavěné hlavně pro zábavu a jako nějaká „zkouška znalostí“, což mi nikdy nedávalo racionální pohled na daný obor. K druhé části otázky můžu říct akorát to, že nevím. Chtěl bych vydělávat dostatek peněz, abych neměl problémy uživit sebe a potenciální rodinu, a přitom bych také rád dělal něco, co by mě naplňovalo. Bohužel ale nemám žádné tušení, co by takovou aktivitou mohlo být a jak by měla fungovat.
Jáchym: Že by mi pomohl v rozhodování, to bych přímo neřekl, ale rozhodně to byla zajímavá zkušenost. Chtěl bych jít učit. Dělávám vedoucího na různých táborech a kroužcích a k dětem mám blízko.
Autor: Jan Schönbauer
Na fotce jeden z finalistů Filip Brukner
