Jaroslav Kratochvíl je známým dokumentárním režisérem a nyní také autorem a režisérem dokumentárního seriálu Futuretro, který můžete vidět na ČT2 od března 2021. Seriál má ukázat, jak se vývojem technologií rychle mění svět kolem nás a že je potřeba se na tyto změny připravit.
Můžeš nám blíže představit seriál Futuretro, na kterém teď pracuješ?
Jedná se o osmidílný seriál a každý díl je zaměřený nějaké oblasti, a to konkrétně:
1. Smart město 
2. Smart budoucnost
3. Smart člověk
4. Smart domov
5. Smart kultura a volný čas
6. Smart práce
7. Smart stát
8. Smart svět
Koncept je takový, že máme moderátorské duo: Naomi Adachi je známá infuencerka, moderátorka, gamerka. Ona reprezentuje generaci, která je s technologiemi sžitá, jsou naprostou součástí jejího života, technologie ji živí a baví zároveň. Vedle ní je Michal Isteník, který je jenom o 12 let starší než Naomi, ale nemá například Facebook,
představuje takového přemýšlivého skeptika. Spolu navštěvují různá místa, kde nové technologie vznikají, zkouší je, testují je. Hovoří s lidmi, kteří se podílejí na jejich vývoji. Následně tyto technologie sami za sebe hodnotí. Každý z nich zastupuje protikladný přístup, takže se takzvaně navzájem vyvažují.
Co má seriál divákovi ukázat? Co je jeho hlavní myšlenkou?
Hlavní myšlenka je, že náš svět se díky technologiím neustále mění a my na to musíme být nějakým způsobem připraveni. Pokud lidé v seriálů uvidí, kolik různých oblastí a s jak velkou akcelerací a změnami prochází, mohou například přitlačit na školy svých dětí. Chtít ve vzdělávacím systému změnu, aby se jejich děti během výuky na budoucnost připravovaly. Proto moderátoři na konci každého dílu odkazují na náš web iMyšlení a na naší aplikaci. Také se vždy lidí, se kterými natáčíme, ptáme na dvě zásadní otázky. První otázka zní, jak se promění váš obor v roce 2050. A druhá otázka – pokud by měli příležitost jít opět do první třídy, jaké znalosti nebo kompetence by se chtěli ve škole učit, aby uspěli v roce 2050.
Jaké technologie a vymoženosti Tě během natáčení zaujaly a proč?
Pro mě je překvapující, že v každé z 8 oblastí, ke které se stahuje jeden díl, už nějakým způsobem funguje virtuální realita. Jsem přesvědčen, že v budoucnu bude naprosto normální, že budeme mít na pracovním stole vedle klasických laptopů, iPodů také brýle na virtuální realitu, a to v různých oborech. S virtuální realitou jsme se setkali v lékařství, v oblasti smart práce, v architektuře, v trávení volného času. Dozvěděli jsme se také, že když jsi například bagrista, tak se učíš ve virtuální realitě ovládání bagru. Což mi přijde neuvěřitelný.
Také bylo překvapivé, kolik talentových, schopných, podnikavých lidí v republice máme. Jak jsou ochotni jít za svými nápady, které mohou zprvu vypadat bláznivě a jim se podaří je nějakým způsobem realizovat.
Myslíš i nějaké konkrétní osobnosti?
Teď jsem natáčeli s panem Markem Polčákem, majitelem VRgeniers, který vylepšil brýle na virtuální realitu. Tyto brýle jsou využívány jako trenažér výuky letu na F18 (na stíhačce).
Velmi překvapený jsem také byl, když jsem jednali s autorem inovace na zpracovávání plastového odpadu z kontejnerů, majitelem Via Alta, panem Jakubem Johnem. Dnes se musí odpad třídit, on však přišel s technologií, která zpracuje všechen odpad a umožní třídění omezit. Když jsme za ním jeli, domnívali jsme se, že jej najdeme v nějaké laboratoři. Ale firma se nacházela ve staré JZD, kde pracují tři lidé jako dělníci.
Natáčeli jsme také s českým vývojářem 3D tiskáren, panem Josefem Průšou. U něj je neuvěřitelné, že mu je teprve 30 let a už mu patří 20 procent světového trhu s tímto produktem.
Vidím, že natáčíte hodně v terénu a na různých místech.
Ano, po celé republice. Naposled jsme natáčeli robotickou operaci v nemocnici na Homolce. Předtím jsme natáčeli v laboratoři super čistých prostor, kde se vytvářejí buňky. A také třeba ve Špitálce, což je průmyslový areál v Brně, který se bude měnit na moderní čtvrť.
Kdy je plánované vysílání seriálu?
V březnu 2021 na ČT2 ve večerních hodinách.
V seriálu se objeví také části, ve kterých dostávají moderátoři různé výzvy. Oba dělají stejnou činnost, ale každý v jiném prostředí a my to srovnáváme. Například dostávají běžné úkoly - jako je zatopit, uvařit, vyvenčit psa - ve smart domu a ,,hloupém“ domu. V díle Smart stát si bude Naomi zakládat firmu v Estonsku na dálku a Michal bude mít za úkol založit firmu v Čechách. My budeme testovat, kdo úkol splní rychleji. Asi mohu prozradit, že s trochou nadsázky je to v Estonsku možné asi za 5 minut. Něco podobného máme v každém díle.
Byla naopak oblast, ve které moderní technologie spíše selhaly a byla vhodnější ta ,,klasická“ cesta?
Ono se ukazuje, že technologie nemohou pracovat bez člověka. Není to tak, že by technologie úplně nahradily lidskou práci. Technologie nahrazují některé činnosti, které technologie zvládnou a lidé už je nechtějí dělat. Nejdůležitější je stejně to, jak lidé s těmito technologiemi kooperují, respektive i ty technologie s těmi lidmi. Ve chvíli, kdy je kooperace správně nastavená, tak to lidem pomáhá, ulehčuje život a zvyšuje produktivitu. Ve chvíli, kdy kooperace nefunguje, to všechny benefity ztrácí.
Jaký máš názor na vzdělávání v informatice v dnešní době a na přípravu dětí na budoucnost?
Podle mě je potřeba naučit děti s technologiemi spolupracovat a najít nějakou synergii. Dovedu si představit, že technologie budou do výuky promlouvat více a že nebudou pouze v informatice. Budou jasnou součástí jiných předmětů. Například na výtvarné výchově se vedle klasického malování bude učit fotoshop nebo editace videí. Na hudební výchově vedle zpěvu a memorování údajů o skladatelích se bude žák učit vytvářet elektronickou hudbu na laptopech. V rámci dějepisu se bude pracovat s technologiemi, které nám dovedou zpřítomnit minulost pomocí fotografií nebo videoarchivů. Za mě ideální výuka informatiky je taková, kdy technologické dovednosti nejsou pouze v jednom předmětu, ale stávají se součástí ostatních předmětů. Učitelům ulehčují výuku a žákům ulehčují a zpříjemňují proces učení.
Autor: Michaela Svobodová
